Ve třetím díle o virtualizační platformě Hyper-V z dílny
Microsoftu, si povíme, jak vytvořit virtuální stroj. V tomto bodě je
důležité, abyste měli přečtený náš předchozí díl o konfiguraci
síťových adaptérů. Pokud jste jej ještě nečetli a nevíte, jak
virtuální přepínače nastavit, učiňte tak nyní. Bez nakonfigurovaného
virtuálního přepínače nebudete moci z virtuálního stroje přistupovat
k internetu. 

Seriál o virtualizaci s Microsoft Hyper-V

• Úvod
  do virtualizace na desktopu
• Microsoft
  Hyper-V (1) Instalace Hyper-V ve Windows 8/8.1
• Microsoft
  Hyper-V (2) Konfigurace síťových adaptérů
• Microsoft
  Hyper-V (3) Vytvoření virtuálního stroje v Hyper-V
• Microsoft Hyper-V (4) Snímky v Hyper-V
• Microsoft Hyper-V (5) Soubory v Hyper-V

Tvorba virtuálního stroje

Vytvořit virtuální stroj v Hyper-V není nic složitého. Základ je
téměř totožný u všech virtualizačních nástrojů a liší se pouze
v detailech.

Spusťte si nástroj Správce technologie Hyper-V. Z textové
nabídky zvolte Akce – Nová – Virtuální
počítač.

[singlepic id=96 weight=640 height=480 float=]

Otevře se vám Průvodce novým virtuálním počítačem. Tady
máte dvě možnosti. První možností je nechat veškeré hodnoty ve
výchozím stavu, kliknout v levém sloupci na Shrnutí, a pak
Dokončit. Tím dojde k vytvoření virtuálního stroje
s defaultním nastavením. Druhou možností – tu využijeme my – je
projít každou položku a nakonfigurovat si virtuální stroj dle svých
potřeb. Pokračujte proto tlačítkem Další.

[singlepic id=97 weight=640 height=480 float=]

Na obrazovce Název a umístění, zadejte jméno nového
virtuálního stroje (v našem případě Windows 7×64). A vyberte
umístění. Ve výchozím stavu ukládá Hyper-V virtuální stroje na
systémový oddíl. Pokud na něm máte dostatek místa, ponechte nastavení
beze změn. V opačném případě zvolte jednotku, na níž budete mít
dostatek volného prostoru. Virtuální stroj s čistou instalací Windows
7×64 zabere cca 15GB. Pro jeho bezproblémový chod tak budete potřebovat
minimálně 20GB. Pokračujte tlačítkem Další.

[singlepic id=98 weight=640 height=480 float=]

Dostáváte se ke kroku Zadat generaci. Zde si vybíráte
z První a Druhé generace virtuálních strojů. Rozdíly
mezi první a druhou generací jsou široké. Pro potřeby tohoto návodu se
spokojíme se zjednodušenou definicí:

• Generace 1 je určena pro všechny operační systémy
  Microsoft Windows až do verze Windows 7.
• Generace 2 pak pouze pro 64-bitové operační systémy
  Windows 8/8.1 x64, Windows Server 2012/R2 x64 a novější.

Jelikož v rámci tohoto návodu instalujeme Windows 7 x64, zvolte
Generaci 1 a pokračujte na Další. (Pokud
jste se rozhodli namísto Windows 7 instalovat Windows 8/8.1 nebo Windows
Server 2012/R2. Zvolte Generaci 2.)

[singlepic id=99 weight=640 height=480 float=]

Na kartě Přiřadit paměť přidělujete virtuálnímu stroji
dostupnou RAM. Výchozí hodnota je 512MB, což je poměrně málo. Proto dle
svých možností přiřaďte alespoň 1GB nejlépe 2GB paměti RAM. Pokud
chcete ve virtuálním stroji provozovat paměťově náročnější aplikace a
máte ve svém počítači dostatek volné RAM, přiřaďte jí co nejvíce.

Na této kartě naleznete rovněž možnost Použít v tomto počítači
dynamickou paměť. To znamená, že paměť RAM bude přidělována
dynamicky, podle potřeby. Můžete tak efektivněji využívat dostupnou
paměť v případě, že často spouštíte více virtuálních strojů
najednou. Po přiřazení požadovaného objemu RAM, můžete
pokračovat dále.

[singlepic id=100 weight=640 height=480 float=]

U položky Konfigurace sítě, pouze zvolíte typ připojení
(virtuální přepínač), který jste vytvářeli v minulém článku. Jen
připomenu, že se jednalo o externí virtuální přepínač, tedy takový,
který vašemu virtuálnímu stroji umožní připojení k internetu.
Pokračujete tlačítkem Další.

[singlepic id=101 weight=640 height=480 float=]

V dalším kroku, s názvem Připojit virtuální pevný disk,
můžete vytvořit nový virtuální pevný disk, použít již existující
virtuální pevný disk nebo nakonfigurovat parametry disku později. Jelikož
v tomto návodu vytváříme nový virtuální stroj, zvolte Vytvořit
virtuální pevný disk.

Pokud ponecháte umístění disku beze změny, bude uložen do složky,
kterou jste předtím vybrali jako výchozí pro celý virtuální stroj.
Klidně ale můžete mít virtuální pevné disky na jiném oddílu nebo
v jiné složce, podle vaší potřeby. Velikost můžete ponechat na
výchozích 125GB nebo zmenšit například na 60GB. Soubor disku je dynamický
a jeho velikost roste postupně. K následujícímu kroku se opět dostanete
kliknutím na Další.

[singlepic id=102 weight=640 height=480 float=]

V Možnostech instalace je potřeba zvolit instalační médium. To
můžete provést buďto přes DVD mechaniku, .ISO soubor, virtuální VFD disk
nebo nainstalovat operační systém ze síťového umístění. Pokračujte na
Další.

[singlepic id=103 weight=640 height=480 float=]

V celkovém shrnutí pak dostanete přehled o dosavadním nastavení.
V tomto bodě je virtuální stroj hotov a celého průvodce můžete ukončit
kliknutím na tlačítko Dokončit.

[singlepic id=104 weight=640 height=480 float=]

Po dokončení se vám nově vytvořený virtuální stroj objeví
v přehledu virtuálních počítačů.

[singlepic id=105 weight=640 height=480 float=]

Závěr

Jak vidíte,
vytvořit virtuální stroj v Hyper-V není opravdu nic složitého.
Důležité je mít nakonfigurovaný virtuální přepínač a vybrat správnou
generaci virtuálního stroje pro daný operační systém. V dalším díle
seriálu o virtualizování za pomoci Hyper-V se podíváme na to, kterými
soubory je virtuální stroj v Hyper-V tvořen a jaký je jejich význam.

Zdroj

• Microsoft
  Technet Hyper-V